Kurzy jsou koncipovány jako pokračovací výcvik a jsou určeny spíše pro strážníky s praktickými zkušenostmi z terénu nebo alespoň s ukončeným rekvalifikačním kurzem. Výcvik vedu osobně, snažím se přitom využívat všechny své zkušenosti získané studiem na Policejní akademii ČR, vlastní praxí v oblasti zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku a také více než třicetiletým aktivním působením v oblasti bojových umění. Výcvik je zaměřen na praktické procvičování modelových situací, v nichž strážníci řeší různé taktické postupy v rámci uplatňování svých pravomocí. Součástí řešení situace je také vysvětlení právního rámce použití donucovacích prostředků. Nosnými tématy jsou jednotlivé skupiny vyjmenovaných donucovacích prostředků, které jsou uvedeny v Zákoně o obecní policii.
Pořádat pravidelné kurzy pro strážníky jsem se rozhodl v roce 2003, kdy jsem sám začal pracovat jako strážník městské policie. Navedlo mě k tomu zjištění, že většina kurzů zaměřených na tuto problematiku a pořádaných v naší zemi, se spíše věnuje sebeobraně nebo různým formám boje z blízka. V jejich průběhu se zpravidla příliš neřeší soulad používaných technik s právním řádem, a přitom právě tohle by mělo být nejdůležitější. Používání donucovacích prostředků není žádnou sebeobranou, ani bojem z blízka. Při použití donucovacích prostředků využívá strážník (policista) svého legálního zmocnění použít násilí, pomocí kterého protiprávní stav uvádí do souladu s právem. Jedná se o služební zákrok, který je prováděn podle platného zákona a v jeho mezích. Jelikož právo nelze nastolit protiprávními prostředky, musí být vždy splněny všechny právní podmínky použití donucovacích prostředků, které jsou uvedeny v zákoně. V průběhu kurzu proto kladu důraz nejen na osvojování si praktických dovedností při používání donucovacích prostředků, ale zejména na soulad s právními předpisy, což je nezbytným předpokladem jejich legitimního a legálního použití. Samozřejmě nelze vůbec zapomínat také na to, že zákrok musí být přiměřený situaci a „stravitelný“ pro přihlížející veřejnost.
-
Hmaty, chvaty, údery, kopy, odváděcí techniky
-
Používání obušku a jiných úderných prostředků
-
Poutací techniky, používání pout
-
Hrozba namířenou služební zbraní, úder služební zbraní
